žalovat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech žalovati. By surface analysis, žal +‎ -ovat.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈʒalovat]

Verb

žalovat impf (perfective zažalovat or obžalovat)

  1. (transitive) to sue
    Budeme je žalovat. ― We shall sue them.
  2. to tell on somebody
    (transitive) Přece bych nežalovala na vlastní sestru. ― I surely wouldn't tell on my own sister.
    (intransitive) Pořád jen žaluje. ― He keeps telling on people.

Conjugation
Conjugation
Infinitive žalovat, žalovati Active adjective žalující
Verbal noun žalování Passive adjective žalovaný
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person žaluji,
žaluju (coll.)		žalujeme—žalujme
2nd person žaluješžalujetežalujžalujte
3rd person žaluježalují,
žalujou (coll.)		——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive žalovat.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate žalovalžalovaližalovánžalováni
masculine inanimate žalovalyžalovány
feminine žalovalažalována
neuter žalovaložalovalažalovánožalována
Transgressives present past
masculine singular žaluje—
feminine + neuter singular žalujíc—
plural žalujíce—

Derived terms

Further reading
  • žalovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • žalovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • žalovat in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.