krájet

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krajati (compare *krojiti).[1]

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkraːjɛt]

Verb

krájet impf (perfective nakrájet)

  1. to cut, to slice, to chop
    krájet cibuli ― to slice an onion
    krájet chleba ― to slice bread

Conjugation
Conjugation
Infinitive krájet, krájeti Active adjective krájející
Verbal noun krájení Passive adjective krájený
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person krájímkrájíme—krájejme
2nd person krájíškrájítekrájejkrájejte
3rd person krájíkrájejí, krájí——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive krájet.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animate krájelkrájelikrájenkrájeni
masculine inanimate krájelykrájeny
feminine krájelakrájena
neuter krájelokrájelakrájenokrájena
Transgressives present past
masculine singular krájeje—
feminine + neuter singular krájejíc—
plural krájejíce—

References
  1. Simpson, G. W. (1951). The Names "Rus", "Russia", "Ukraine" and Their Historical Background. Canada: Trident Press, p. 14

Further reading
  • krájeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • krájeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • krájet in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.